Škola

V Černčicích bylo v minulosti školních budov několik. Zde postupně čerpaly své vědomosti nejen místní děti, ale i ty ze sousední Vršovky.

Nejstarší zmínka, týkající se školy v Černčicích, pochází již z roku 1587, kdy je připomínán rektor Jiřík Rokycanský. V roce 1605 se uvádí že ? škola neb dům zádušní najat za 1 kopu a 2 groše.? / více viz Rojkova kronika /.

O první ?historicky? doložené černčické škole se dovídáme též v Rojkově kronice a to toto:? Roku 1787 škola nová / dřevěná / na místě sešlé, od záduší s pomocí vrchnosti a osadních vystavena.? Tato škola stávala přibližně v prostoru školy současné. Byla roubená, krytá doškami a stejného provedení jako ostatní chalupy. Učitelem v té době zde byl Jan Jelínek, pocházející z učitelského rodu, který v Černčicích působil již několik generací od r. 1660. Po jeho smrti nastoupil na jeho místo Jiří Novák, místní rodák, který situaci kolem školy zachytil již dost podrobně ve školní kronice, psané kurentem. / Uložena v okresním archívu. /

Stará škola však během času zchátrala natolik, že ji nebylo možné dále užívat, a tak bylo rozhodnuto o stavbě školy nové. / viz foto/ Ta byla dokončena v roce 1840. O této události se zmiňuje také Rojek ve své kronice: ?Péčí úřadů zhotoven plán, potvrzen a stavba od novoměstského sládka Václava Smetany licitačně převzata?. Budova školy stála těsně u obecní cesty. Byla v ní umístěna jedna třída, chodba, kabinet, byt učitele a záchody. Postavili ji z kamene, stropy měla dřevěné a taškovou krytinu. Po čase, / r. 1876 / když přibylo dětí a škola kapacitně nedostačovala, byla provedena přístavba chodby a další učebny.

Začátkem 20. století dochází i v naší zemi k výraznému rozvoji ve všech oblastech života a tehdy stará škola najednou přestala vyhovovat moderním požadavkům na výuku. Začátkem let třicátých se uvažovalo o jejím umístění. Jedna varianta byla ve Cvikýřově zahradě /nyní prostor za prodejnou potravin/,druhá, která nakonec zvítězila, byla možnost postavit školu novou v místě školy staré, což ale předpokládalo zároveň demolici staré budovy.

V době stavby se pak učilo v náhradních prostorách. / budova Kampeličky, u Žďárků čp. 54 / Stavbu provedla novoměstská stavební firma JÁNSKÝ za 350.000Kč. Škola byla celá financována z prostředků obce, jelikož požadovaná dotace od státu byla tenkrát zamítnuta. / Obec si tedy vzala úvěr, který splácela až do roku 1945. / Stavba započala v květnu 1939, ke konci roku pak byla úspěšně dokončena a od ledna 1940 zde bylo zahájeno vyučování.

Na škole se též podepsala II. světová válka. V roce 1944 byli zdejší učitelé nasazeni na nucené práce a místo nich suplovali učitelé cizí. Na jaře roku 1945 byla část školy / 1. třída a kabinet/ zabrány pro ubytování uprchlíků z východního Pruska, kteří utíkali před blížící se frontou.

Po válce, v roce 1946, kdy se již situace ustálila, došlo na výměnu starých dřevěných lavic za novější a modernější. V tomto roce byla uzavřena škola ve Vršovce / expoziturní škola tam byla v provozu od r.1920 / a všechny děti přešly na školu do Černčic. Průměrný počet žáků černčické školy byl v těchto letech asi 46 dětí. V roce 1972 bylo ve zdejší školní budově instalováno ústřední topení.

Na zdejší škole dlouhá léta učil / 29 let/ a život několika generací žáčků natrvalo pozitivně ovlivnil zdejší řídící učitel, obecní kronikář a divadelník Jan Beran.

Na budově zdejší školy, po pravé straně při hlavním vstupu do budovy se nachází deska padlým v I. světové válce. Byla slavnostně osazena již ve staré škole v říjnu 1928 při příležitosti 10. výročí založení Československé republiky. Při bourání staré školy v r. 1939 byla tato deska sejmuta a uschována. Po ukončení II. světové války pak byla instalována na své nynější místo.

Jména padlých a zemřelých / např. na tuberkulózu nebo zánět plic/ se kupodivu neshodují přesně se zápisem v Pamětní knize obce Černčice, který provedl tehdejší kronikář J. Beran. Na desce např. chybí Drobník Ant., který padl v Srbsku, dále Kumprecht Václav, padl na italském bojišti a Sedláček Fr. padlý z ruského bojiště.

Nejmladším z nich, Janu Čejpovi a Františku Stolínovi bylo pouhých 18 let. Dalšími místy, kde padli černčičtí občané v první světové válce, byla i tato místa: Chorvatsko, Halič nebo Srbsko.